Daniel Landa-Touha
Je to jak nic, To totiž neváží víc. Je to něco jak dech, Jak Přání na křídlech. Je to nemožnej cíl Kterej jsi vymyslil. Je to jak sen, Co ráno rozpustil den. Nic není dost velkej cíl,Aby ses nepokusil. Volej k nebi přání A všechno bude k mání. Touha je zázrak, kámo, zázrak. Touha je zázrak, kámo, zázrak. Je to jak žár pořádně velikej dar. Je to jak letící drak, Naprosto přesnej prak. Je to hukot moře Je to pramen v hoře. Touha je žít Zůstat a neodejít Touha je padnout a vstát a rány nevnímat. Je to tlukot srdce, Je to poklad v ruce Je to jak třpyt jako sluneční svit, úžasná měsíční zář Je to jak boží tvář. Je to skrytá síla, Je to zlatá žíla. Touha je zázrak, takže přej si co chceš. Probouzej sílu, s ní už nikdy neklopýtneš. Touha jsou čáry, v hloubi duše je máš Touha je zázrak, kámo, zázrak, vždyť už to znáš! Touha je krám, kde mají všechno a hned. Fakt je tam k mání i ten pitomej svět Touha je brána, ke všemu o čem jsi snil Touha je cesta i cíl, Touha je zázrak kámo zázrak! Touha je zázrak, kámo, zázrak! Touha je zázrak, kámo, zázrak!
Daniel Landa-Bílá Liga
Nic ve zlim proti turistům když se sem chtěj podívat jenže není možný tady žít a taky pracovat co to bylo za ránu, kdo nám to sem z palmy spad černý oči, černý tělo to není můj kamarád. Bílá liga, bílá síla bílá liga, bílá síla bílá liga je bílá bílá vyčisti si boty, přijde tvoje síla bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila. Morálku maj jinou vychování taky jak my nikdy nebudou nevěř na zázraky a za křivý slovo to tě nožem pobodaj tak proč nám sem zabijáky posílaj. Bílá liga, bílá síla bílá liga, bílá síla bílá liga je bílá bílá vyčisti si boty, přijde tvoje síla bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila. Morálku maj jinou vychování taky jak my nikdy nebudou nevěř na zázraky a za křivý slovo to tě nožem pobodaj tak proč nám sem zabijáky posílaj. Bílá liga, bílá síla bílá liga, bílá síla bílá liga je bílá bílá vyčisti si boty, přijde tvoje síla bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila.
Daniel Landa-Padám hloub
Napsal jsem krví román pro ženy jedná se o jediný list Ještě měj chvíli oči zavřený už brzo přijdou Ti ho číst. Jenom jedna desetina nekonečný vteřiny dělí moje myšlenky od zatajený hlubiny jeden malej okamžik a do prčic Ty spíš chtěl jsem toho tolik říct a Ty mě neslyšíš a Ty mě neslyšíš Já padám hloub, hvězda na cestu mi svíti doslova jako blesk se do temnoty řítí zatím co Ty spíš mi postavili kříž já padám hloub doslova jako blesk a Ty mě neslyšíš a Ty mě neslyšíš Vedle můj kámoš ten ještě netuší A já mu nestačím nic říct Huláká rozpis s klidem na duši Tak doufám neucítí nic Myšlenka má, zřejmě ta poslední Zamává křídly a proletí tmou Ještě se stavím, dřív, než se rozední přišeptat do snu: nashledanou Já padám hloub hvězda na cestu mi svíti Doslova jako blesk se do temnoty řítí Zatímco Ty spíš mi postavili kříž Já padám hloub doslova jako blesk A Ty mě neslyšíš A Ty mě neslyšíš
Daniel Landa-Snílci
Den za dnem venku ujíždí vlak a za mříží se otáčí svět. Vítr si osedlat, tak jak to umí jen pták. Vyletět oknem ven a už se nedívat zpět. Jediný, co se tu cení, je tvý nehorázný snění. Snění snílků ve vězení. Čtyři stěny tvýho bytí, slunce zajde, když tě chytí. A v hlavě máš krupobytí. Celej svět mění se v zavřenej krám. Stažený rolety a místo lásky chlad. Co se zítřkem? Hlavolam? A další otazník, kdo tě má ještě rád… Jediný, co se tu cení, je tvý nehorázný snění. Snění snílků ve vězení. Čtyři stěny pro přežití, slunce zajde, když tě chytí. A v hlavě máš krupobytí.
Daniel Landa-Krysařova zpovědˇ
Nevím, proč jsem poslední noc nemohl spát, přece není tu nic, čeho měl bych se bát, jdu zas krysy, jak obvykle, na smrt hnát. Co je to za mrak, co se mi do mysli vkrad, vím co je umírat. Znám všechnu bolest tady toho světa. Mně neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta. Když cit se zvolna probouzí, to s Krysařem je veta. Musím odejít, hned jak dozní píseň staletá. Radši ať pojdu, ať smrt mě skolí, láska nepatří do srdce krysaře. Co po mně chceš, Osude! Vždyť to bolí. Proč podíval jsem se dnes týhle ženě do tváře! Na obzoru vidím matně, rudou skvrnu, je jako krev, k tomu slyším, a to je špatně, lidí řev. Jak voda dav se valí, teď už jej nezastaví nejpevnější val. Ta síla trhá skály. A Bůh se na to ani radši nedíval. Vidím, jak domy hoří, jak někdo bez důvodu krev tu prolévá, jak hodnoty se boří, z tý hrůzný představy mne horko polévá. Musím zůstat tím, kým jsem byl, jako prázdnej pokoj v opuštěnym domě. Díky za to, že jsem pochopil, že láska není pro mě. Osude, jak jsem ti teď za výstrahu vděčný, ještě dneska tohle město opustím. Pro tenhle kraj jsem velmi nebezpečný. Díky za to, že to vím.
Daniel Landa-Zombice
Do naší ulice se stěhovala zombice, má tetovaný záda, asi mě má ráda . Říkám ji dokola, že vypadá jak mrtvola, usměv neuvízne, jen mě trochu hryzne . Má krásný žlutý vočička, je to moje holčička. Z natržený huby čnějí dlouhý zuby. V rubáši peláší mému náručí vstříc zombice z naší ulice. Usmívá se zombice, když zmizela řeznice. V hrnci něco vaří, kde jsou popeláři. Zavřeno má pekařství, kde je pekař? - kdopak ví? Místní policie, se před ní neukryje. Před mojí malou zombicí, co vyprázdnila ulici. Už je taková zrůdička hladová. V rubáši peláší mému náručí vstříc zombice z naší ulice. Vyžraná je márnice i Ruzyňská věznice. Brácha nevěří, že ho chce k večeři. Praha žije v panice, že sežere ji zombice. Moje chcípla láska, co do ouška mi mlaská. Já až se s ní ožením, tak vás taky všechny sním. To mě naučila živá-mrtvá milá . V rubáši peláší mému náručí vstříc zombice z naší ulice.
Daniel Landa-Andílek
Ještě, když chodil do školy, vždycky nejlíp z nás plnil úkoly skvělý diktáty, dětský kravaty, kluk jak andílek, trochu debílek. Brejličky se mu mlžily, zato jedničky se mu množily. Dobře maloval, skvěle žaloval, tenhle andílek, malej debílek. Holky ho nikdy nechtěly, asi proto, že byl příliš nesmělý, tak je nesnášel, třídní donášel, ten náš debílek, pardon andílek. A tak životem šel tenhle tlustínek, cestu mu vyšlapal jeho tatínek na drahej fráček malej odznáček, hajzlík od kosti co má rád sladkosti. Vlasy pomádou pomazaný náš andílek má velký ambice hlavně v politice a kritice. Chlapeček co tone v mindráku, sedí teď ve velkým baráku, veliký fáro v hubě cigáro, už ne andílek, teď je debílek. Těžko se facce ubrání a tak je chudinka hrozně humánní velmi morálně škodí po straně, pomluva docela hodně udělá. Vlasy pomádou pomazaný náš andílek má velký ambice hlavně v politice a kritice. Znám jich víc těchhletěch hajzlíku, dělaj politiku, píšou kritiku. Oči jim zaplanou při útoku stranou, ve škole andílci teďka debílci.
Daniel Landa-Včera mě někdo trefil....
Tak si v pohodě kráčím temnou ulicí vedle se perou dva rváči, ne česky mluvící. Děvy tu prodávají těla, vedle opilec blil, pak kulka přiletěla a někdo mne zastřelil. Včera mě někdo trefil, prohnal mi hlavou kulku, zem byla hrozně studená ze života užil jsem si půlku. Vůbec nevím proč, rudě se mi zastřel vobzor, pro slepičí kvoč, měl jsem si dávat pozor. Možná si mě někdo s někým splet a možná kvůli krátkejm vlasům, pěkně zkurvenej je ten svět, asi jsem měl změnit trasu. Včera mě někdo trefil, prohnal mi hlavou kulku, zem byla hrozně studená ze života užil jsem si půlku. I vám se to může stát, že vás někdo střelí, nemáte tak blbě stát, že jste to nevěděli? Střílení je dneska v módě, hlavně pro ty z ciziny, tak radši zůstaňte doma a nedělejte kraviny. Včera mě někdo trefil, prohnal mi hlavou kulku, zem byla hrozně studená ze života užil jsem si půlku.
Daniel Landa-Krysař
Hodiny na rohu ukazovaly šest a v centru byl vlastně klid. Zrovna přicházel jednou z několika cest do města, kde už nechtěli lidi žít. Tak přišel, aby hrál, aby na chvíli čas stál. Prstem pohladí díry malý píšťaly a ta se rozezní do dáli. Ta hudba je nádherná a nebe do černa. Píšťala zní a bránu nekonečnou hudba otvírá. A tisíc hlasů s ní a celej dav se k smrti zvolna ubírá. Šli lidi místo krys, to krysař temně, temně na píšťalu hrál, když dílo dokončil, tak dlouho plakal, ale ještě dýl se smál. Jak sirky lámou se stromy, jako krabice padaj domy a lidi jako stádo ovcí řítěj se ze skály. To krysař je ztrestal písní, že žily v hnilobě a plísni, za to že když odcházel, že se mu vysmáli. Jako rajská hudba ta jeho píšťala zazněla, jako modrý plamen vnikaly její tóny do celýho těla. V jejích srdcích a myslích se něco bortilo a lámaly se ledy ta píseň se nesla celičkým krajem na posledy. A tak jde krysař svou cestou dál, jednou se zastaví, aby zas hrál.
Daniel Landa-Jo ulice
Jeho otec se sebou měl problémů dost. A v bohatý rodině taky nevyrost. Vlastní matka nevěděla, jestli ho má ráda, stalo se co muselo, když ukázal jim záda. Problémovej parchant, furt by si jen hrál, učit se mu nechtělo, už ve školce se rval, a když pořád slyšel: co tu chce ten šmejd; jediný ho napadlo, mezi svejma bejt. Jó, ulice je jako sen duše v plamenech, děsně dlouhej den. Jó, ulice teď patřej sem, noc je královna, no problem. Tak poprvé v životě, našel kamaráda s ním si nechal na rameno vytetovat hada. Spolu to snad jednou někam dotáhnou, když na těžkejch křižovatkách blbě nezahnou. Hodně lidí spojil, jak ocel tvrdej rock. Jsou démoni ulic pro ostatní šok. A chtěli by i milovat, o nic hůř než vy, na ulici léčej si sví duše bolavý. Jó, ulice je jako sen duše v plamenech, děsně dlouhej den. Jó, ulice teďpatřej sem, noc je královna, no problem. Někdy je i nejhůř, krev často všechno zkazí. Vopruz je když jeden do druhýho nůž vrazí. Jinde zase večer slzy provázej, to mladý lidi z báglama z domu vodcházej. Jó, ulice je jako sen duše v plamenech, děsně dlouhej den. Jó, ulice teďpatřej sem, noc je královna, no problem.
